Naše obec Bílovice nad Svitavou leží v krásném a laskavém údolí řeky Svitavy, asi 3 km severně od brněnské čtvrti Obřany. Pro svoji mimořádně pěknou polohu a přírodní scenerie byl kraj okolo Bílovic nazýván Moravským Švýcarskem. Řeka Svitava dělí vesnici na dva díly. Od řeky se zdvíhají lesnaté stráně ze tří stran, které tvoří bezpočet romantických údolí s bohatými smíšenými lesy a studánkami se zdravou, průzračnou vodou.

Co nabízejí Bílovice nad Svitavou dnešním výletníkům?

Můžete se vypravit například podél řeky na pravěké hradiště Obřany, kolem myslivny lišky Bystroušky k Janáčkově studánce a dál do Těsnohlídkova údolí, k zřícenině Obřanského hradu či k vápencové skále Šumbera, opředené mnoha pověstmi. Pomník z vápencových balvanů připomíná, že zde bylo oblíbené místo básníka S. K. Neumanna.

Západně od Bílovic nad Svitavou se nachází další zajímavá přírodní lokalita – Lesnická naučná stezka. Severně od Bílovic, na zalesněném ostrohu nad silnicí z Útěchova do Adamova, kdysi stával gotický hrad Ronov.

Bílovice bývaly oblíbeným místem výletů obyvatel Brna již za první republiky. Chodívali pěšky od konečné stanice šaliny (tramvaje) z Obřan podél řeky Svitavy do Bílovic, případně i dále. Není divu, že zejména v období před druhou světovou válkou byly Bílovice oblíbeným letním sídlem a výletním místem řady českých umělců…

Často sem jezdíval a později zde i řadu let žil novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, autor půvabných příběhů o lišce Bystroušce. Trvale zde žil i básník S. K. Neumann, jehož zdejší pobyt inspiroval k básnické sbírce Kniha lesů, vod a strání. Prázdniny v tichém údolí Svitavy pravidelně trávívali bratři Čapkové, v bývalém mlýně U Julinků býval častým hostem malíř Alois Kalvoda, do Randulovy vily jezdíval sochař Franta Úprka, do vily rodiny Poláčků zase malířka Zdeňka Braunerová. Bílovice dobře znali i básníci Jakub Deml, Viktor Dyk a František Gellner, spisovatelé Jiří Mahen a Marie Majerová, malíři a sochaři Otakar Kubín a Vincenc Makovský, herci Karel Höger a Oldřich Nový či hudební skladatel Leoš Janáček – ostatně Těsnohlídkovy Příběhy lišky Bystroušky se staly libretem stejnojmenné Janáčkovy opery. I nyní do Bílovic směřují turisté a cykloturisté cíleně nebo je jen při projíždění upoutá malebně položená vesnice a krásná příroda.

Nejstarší doložené zprávy o obci jsou z  roku 1419, ale soudě dle archeologických nálezů osada jistě existovala mnohem dřív. Podstatně mladší pamětihodností je pseudogotický kostel sv. Cyrila a Metoděje, postavený v letech 1908–1913. Přibližně ze stejného období pochází i řada romantických vil a secesních domů s četnými historizujícími prvky. Dále tu podél řeky Svitavy vede železnice z Brna do České Třebové a dále do Prahy, postavená v letech 1843–1848.

O Bílovicích a jejich okolí byla složena i píseň, kterou nazpíval Petr Rezek v roce 1974 a jmenuje se "S písní lesů, vod a strání" (text písně s akordy). Můžete si prohlédnout a poslechnout videoklip na YouTube.com. Tady je její text: